p. 258
यमुच्यत इत्यर्थः ।तयोराश्रया उपादानत्वेन तदधिष्ठानभूतेत्यर्थः ।आरोपितस्याधिष्ठानसत्तातिरिक्तसत्ताशून्यतया सत्तास्फूर्तिप्रदत्वेन सर्वदा तदनुस्यूतेति ध्येयम् ॥ॐ सदसदाश्रयायै नमः ॥सकला सच्चिदानन्दा साध्या सद्गतिदायिनी ।सनकादिमुनिध्येया सदाशिव कुटुम्बिनी ॥सकला ।आरोपितकलाभिः उपासनार्थं कल्पिताभिःजाबालिना सत्यकामं प्रत्युक्तषोडशकलायुक्तपुरुषोपासनप्रतिपादकच्छान्दोग्यवचनरीत्या कलाशब्दितावयवैः सह वर्ततेइति सा तथा ।चतुःषष्टिचन्द्रकलाभ्यां वा सहिता ।अथवा, कलाशब्दः सुखादिकान्तिवचनः तया सहितेतिवा ॥ॐ सकलायै नमः ॥सच्चिदानन्दा ।सच्चासौ चिश्च सच्चित् सञ्चिच्चासौ आनन्दश्च ; कालत्रयाबाध्यत्वं सत्त्वम्, स्वेतरप्रकाशाप्रकाश्यत्वंचित्त्वम्, परमप्रेमास्पदत्वमानन्दत्वम्, 'सत्यं ज्ञानमनन्तम्''विज्ञानमानन्दम्' 'सदेव सोम्येदमग्र आसीत् ' ' प्रज्ञाप्रतिष्ठा प्रज्ञानं ब्रह्म' ' आनन्दो ब्रह्मेति व्यजानात् '''आनन्दं ब्रह्मणो विद्वान्न बिभेति कुतश्चन' इत्यादिश्रुतिभ्यः ।
In plain words
She is the ultimate ground of both the manifest and the unmanifest, lending Her own existence and light to everything that appears. Known as Sakalā, She is adorned with all divine aspects, yet remains the pure, undivided reality of Existence, Consciousness, and Bliss—the beloved consort of Sadāśiva, sought by the ancient sages.
Close to the Sanskrit
She is called the support of both existence and non-existence, meaning She is their material cause and substratum. Since superimposed objects have no reality apart from their substratum, She is always interwoven with them as the giver of existence and light. She is Sakalā (with parts), Saccidānandā (Existence-Consciousness-Bliss), Sādhyā (attainable), Sadgatidāyinī (giver of liberation), meditated upon by sages like Sanaka, and the consort of Sadāśiva.